Autorka: Magdalena Hellerová

Vychází slunce. Neslyšně za sebou zavřeš vchodové dveře a vydáš se po stráni směrem k bledě zářícímu horizontu. Orosená stébla trávy ti laskají bosá chodidla a ve vzduchu cítíš slabou vůni jabloňových květů. Na hřbet dlaně ti usedne motýl, jediný bdící tvor široko daleko. Pohled na jeho průsvitná křídla v tobě vyvolá několik palčivých vzpomínek. Křečovitě zavřeš oči. Když opět zdvihneš víčka, zorné pole se ti zalije slzami. Nebráníš se. Schoulíš se na zem a pozoruješ pozvolna se vytrácející hvězdy. Nad sebou zaslechneš trylek slavíka. Svět se pomalu probouzí.
Zdvihneš hlavu a přímo před sebou spatříš rozkvetlou kopretinu. Utrhneš ji a vetkneš si ji do vlasů. Vstaneš a pokračuješ v cestě. Obzor se začíná barvit do růžova. Přidáš do kroku. Teď už se nesmíš zastavit.
Po chvíli staneš na vrcholku svahu. Zadíváš se do údolí a zatajíš dech. Pohled na rozespalou krajinu, v níž jsi strávila celý život, ti v duši konečně rozhojní smír. Pozvedneš zrak k obloze. Rozbřesk vrcholí a sluneční paprsky vytváří fascinující podívanou. Zhluboka se nadechneš. Konečně máš jistotu. Odpustila jsi jim, ale vracet se nechceš. Naposledy se rozhlédneš, zvolna se otočíš a kráčíš směrem za sluncem. Vánek si pohrává se stonky květin a zahlazuje tvé stopy. Zakrátko si nikdo ani nevzpomene, že jsi tudy prošla...