Autor: Ryan Devitt

Umělec Václav se do svého prázdného bytu probudil s nutkáním, sejít z formující se myšlenkové cesty, která by mu znemožňovala volnost a zahájila by automatisaci. Nehybně ležel na posteli a dumal, co provést, jaký pohyb by ho vymrštil dál. Mraky a dění města bez něj bude pokračovat, pomyslel si.
Dostal to! Záblesk v pytli černa. Stane se tím, co ohraničuje tolik věcí, stane se vlastním prostředkem umění! Přece i tah, slovo, záběr vynechává a ohraničuje dílo. Stane se hranicí a ohraničí něco, dostane se do hlavy hranice, aby věděl, čemu se vyhnout. Rozuměl rychlosti automatisace a významu nahodilosti, ostatně řídil tímto způsobem vše. Odešel ven.
Vzduch měl již odpolední nádech, což Václav s pomocí hodinek vždy rád poznával. Obcházel předem vybrané i předem nevybrané domy. U jednoho z nich se zastavil, přesněji z pozdějšího výběru. K žlutému rohu se postupně sesunul. Ležel na severní straně budovy, záda nasměrována na sever, hlava přitlačená ke zdi na jih. Konečky prstů se nedotýkaly rohu, zatím ne. Celou cestou k rohu se zbavoval veškerých odlišností mezi ním a rohem. Myslel na roh, on a roh se spojili, když byly dlaně v kolmém úhlu na rohu. Postupně se dostával tělem do pravého úhlu, tedy stával se rohem i fyzicky.
Roh je mimořádně důležitý. Měl, má a bude mít sve místo navždy. Pevně vymezuje tvar a nepřipouští jiné. Svou ostrostí a pevností ukazuje směr. Kudy se vydat, kudy ne.
Holub spatřil tentýž roh a nepomyslel si nic neobyčejného.
Být rohem je závazek, nelze to změnit. Roh je ukazatelem, ikdyž neví kam, je totiž možné, že zabloudíš poutníče, ale důležitější však je,že ukazuje směr. Uber rohosti, získáš mnohosti.
Jedinou škodou toho dne byl nemalý počet moralního odsouzení od kolemjdoucích.